O Terce
Narodila se 24. 11. 1986 jako třetí v pořadí po dvou bratrech Tomášovi a Honzovi. Narodila se o dva měsíce dříve, než je obvyklé, ale velkou vůlí k životu tento handicap brzy vyrovnala.
Její první sportovní kroky vedly do oddílu sportovní gymnastiky při Základní škole 28. října 581 v Žamberku a do lyžařského oddílu Sokola Žamberk. V deseti letech její talent neunikl pozornosti trenéra Klubu biatlonu OEZ Letohrad pana Čendy Suchomela, který ji zařadil do své vznikající skupiny talentovaných žákyň k Petře Moravcové, Mirce Veselé a Martině Leinweberové. S tréninkem vypomáhal Jarda Ehrenbergr. Při dobrém počasí jezdila na tréninky na kole, ze začátku v doprovodu Mirka Strnada a jeho dcery Ivy, později s Hankou Roháčkovou a Lenkou Šponarovou. Své zázemí pro trénování našla v domě svých prarodičů na Sádkách v Letohradě, kteří ji ve sportování velmi podporovali. Později skupinu rozšířila Petra Nastoupilová a Lada Dušková. Na mistrovství republiky v žákovských kategoriích nebyla lepší než třetí. Ale díky její houževnatosti a píli byla zařazena do sportovního centra mládeže, kde jejím trenérem byl Michael Málek. Přechodem do dorostenecké kategorie začaly přicházet úspěchy. Poprvé se nečekaně stala mistryní republiky v roce 2002 v kategorii mladších dorostenek na trati 7 km volně. Přitom se jednalo o závod s hromadným startem, ve kterém vyjížděla až z poslední řady. Poté přicházejí v dorostenecké kategorii v roce 2003 i mezinárodní úspěchy. Na prvních mezinárodních závodech, kterými byly EYOF ve Slovinsku, byla Terezka ve sprintu první, ve stíhacím závodě druhá a ve smíšených štafetách třetí. Vrcholem v tomto roce bylo získání titulu mistryně světa v kategorii dorostu v individuálním závodě v polském Koscielisku. Biatlon ji zabíral stále více času, tréninky se konaly 6 x týdně. Utvořila se perfektní parta, do které patřili kromě výše jmenovaných také od Terky starší Klára Moravcová, Dita Formánková, Iva Skácelíková, Michal Šlesingr, Ondra Moravec, Milan Faltus, Petr Hradecký, Honza Brychta, Míla Přikryl. Díky této partě a výborným kamarádům v ní se dala lépe vstřebávat tréninková dřina a častá soustředění mimo domov.
S přechodem do dorostenecké kategorie přechází rovněž na střední školu, kterou je Gymnázium v Žamberku. Díky pochopení ředitelství gymnázia se mohla biatlonu hodně věnovat. Sama však svoji neúčast ve výuce doháněla samostudiem a díky spolužačkám Johance, Kristýně, Pavle, Terezce a Monice držela krok s ostatními. Postupem do vyšších ročníků Gymnázia v Žamberku nedospívala pouze fyzicky, ale především povahově. Vytvořila se z ní osobnost, která měla pevné zásady a která tu byla pro každého, kdo potřeboval jakoukoliv pomoc. Sportovní zátěž ji vede k tzv. zdravému stylu života, který i sama uplatňuje v kuchyni. Ve čtvrtém ročníku gymnázia měla před sebou vážné rozhodnutí, na jakou vysokou školu dát přihlášku, ráda by dělala něco ve spojení se sportem, a zda vůbec bude moci ještě se sportem pokračovat. V průběhu čtvrtého ročníku se jí nabídla možnost přejít po maturitě do SKP Jablonec, avšak vzhledem k podmínkám v domácím klubu, a především kvůli výborné partě, zvažovala v prípadě pokračování se sportovní činností spíše setrvání v Letohradě. Uvažovala však také o možnosti odejít studovat do Spojených států, kde by měla lepší podmínky pro sportování při studiu. Se svojí rodinou si výborně rozuměla, nejednou ji i své kamarády překvapila svými básnickými a organizačními schopnostmi.